Milé děti, povím vám pohádku.
To si takhle malý skřítek chtěl okopat zahrádku,
protože letos nesněží,
tak má blbou náladu a zahrádka ho vždy potěší.
Jenže po chvíli, stala se věc nemilá:
lopatička se mu zlomila!
Zanadával.

Už jen v mlze mám jak

píšu uslzeným hlasem

Přišla

jsem viděla

Básnička, kterou jsem chtěla napsat na horách minulý měsíc a dát k ní i fotky. No, tak pozdě, ale přece tu mám obojí:)

Led, sníh a mlha bledá,

když královna Zima své syny

Obracím okvětní růžové plátky,

jako jemné knižní stránky,

hledám v nich příběh kapky rána,

hvězdy, kterou jsem z nebe znala.

Kam spadla jen, kde se skrývá?

Cožpak se slunci zalíbila?!

Na dlažbě zpívá ticho

a chlad kamenných schodů natahuje ruce,

chladí stěny a líbá vzduch,

který slunce sežehlo

v odpolední dení sloce,

již napsalo léto a červen, jeho věrný druh.

Dřevěnné nástěnky s papíry písmenek,

co se nehnou ani o vlas,

ale zkracují strasti z matematiky,

posouvají data písemek

a učitele

Morning (Ráno)

Namaluj slovy nebe z hvězd,

písmeny pobídni květy kvést.

Písmeny vykresli celý svět

tu hlučnost měst,

větami obtáhni kontury obzoru - 

nebo ptačí zpěv,

když

Byla tu...

letním botám vytrhala jazyky

aby nezpívaly o slunci.

Uspala trávu

a odehnala slavíky

aby nevolali letní vítr.

Schovala barevné listí,

rybníky se k ní otočily zády

a řeka poslouchá jen na půl ucha.

Mráz je na polích jak na jevišti,

na zemi se třpytí roztříštěné Plejády.

Chodníky

Chci tě znát,

ale neptám se na jméno.

Je to jen identifikační kód.

Chci slyšet tvůj hlas - ale beze slov!

Chci rozebrat jeho tóny, hodí-li se do mých ód.

Chci vidět lesk tvých očí - na mě se nedívej!

Chci je spatřit v paprscích luny.

Chci vědět,jsi- li had, či mládě vlaštovčí.

Chci

Můžeš mít křídla,

ale chodíš po nohou.

Hladí tě tráva

s vůni malinového mýdla

a slavík s tichou pokorou,

ti pěje na cestu.

Smíš přecházet přes zlaté mosty,

ale brodíš toky.

Chladné vlnky mírní proud,

proplétají se mezi prsty, 

hlídají tvé kroky

až na druhý břeh.

Máš