Vamira | Takže taktéž přeji

Milé děti, povím vám pohádku.
To si takhle malý skřítek chtěl okopat zahrádku,
protože letos nesněží,
tak má blbou náladu a zahrádka ho vždy potěší.
Jenže po chvíli, stala se věc nemilá:
lopatička se mu zlomila!
Zanadával. Vždyť byla tak hezká.
Nu co naplat, pořídí si novou z Tesca.
A když nejsou námrazy,
hned na tříkolce vyrazí.

Tak ten skřítek nebohý,
stojí na konci kolony
a jako dlaždič nadává,
co se tam asi rozdává, 
že všichni musí zrovna dnes
svý prachy obchoďáku nést.

Tak skřítek v tváři celý rudý,
vlezl dovnitř, neví kudy.
Se strachem lopatičku hledá,
vždyť už nemaj ani chleba!
Hlavně že tu ze všech stran,
směje se jeden tlustý pán,
cinkají tu rolničky
a copaté malé holčičky
chtěj růžového poníka
a bárbínu co zabliká 
a ať toho všeho není moc,
ještě tu hraje Tichá noc.

Oddechl si skřítek, když opustil ten dům,
tohle bude muset říct všem svým sousedům.
Jenom ať tam podruhé nemusí už zpátky,
vždyť i ta paní na plakátě mu přeje hezký svátky.
Svoji novou lopatičku k sobě tiskne pevně,
že je dneska něco divně, to se mu zdá zjevné.

Když si večer po práci, k televizi sednul,
hrůzou celý zkoprněl a ještě navíc zblednul.
Jeho vlastní operátor prý mu vybral dárek,
v novinách zas vědí, co dostane Marek
a "sto tabletů týdně," má sice nové znění,
ale každý, kdo to spatří, chce ránu zapomnění.

Tak má ten skřítek to tušení neblahé, 
že zítra někdo do nosu oříškama dostane
a z těch potom budou šaty,
růžový, lovecký a zlatý.
To může mít důvod jediný,
Ježíš má zas narozeniny
a tedy proto, jak žáda tradice,
Je třeba napsat na Facebook: "Mějte Vánoce krásné velice!"