Ledoví princové

Básnička, kterou jsem chtěla napsat na horách minulý měsíc a dát k ní i fotky. No, tak pozdě, ale přece tu mám obojí:)

Led, sníh a mlha bledá,

když královna Zima své syny hledá.

Včerejšího dne, když slunce vstávalo

a zelená byla zem,

Dva princové ze svých síní

vyšli to ráno ven.

Sníh a Led, jména jejich jsou,

hádali se, kdo zkrášlí svět zimní výzdobou.

V horách, v kopcích jejich spor,

tam bili se spolu.

Neshodli se, nesmluvili-

spadli z hory dolů.

Využila zima všech svých sil,

aby prince člověk nespatřil.

Zalila kraj Orlický bílou mlhou,

najít se je vydala.

Nenašla je, neviděla-

kde to jenom hledala?

Zbloudila jsem v mlze, kde cesty se ztáčí,

tu mezi stromy leží dva podivní spáčí.

První modré vlasy měl

a bláskavý šat,

druhý od hlavy po paty bílý jak sníh-

to zimní princové! Tak!

Nevěděla jsem, jak zachovat se mám,

vždyť já šlechtické způsoby pramálo znám.

Led a Sníh tu leželi nehybně,

šla jsem k nim blíž,

dotknout se jich jsem nemohla-

volám jen ,,Vznešení princové, nespěte již!"

Probudili se oba z té nechtěné zahálky,

oči měli modré jako dvě studánky.

Nevěděli kdo jsou,

a prý měli zlý sen,

já zas ,,Daleko palác váš,

ale hle vaše zem!"

Odvolali mlžný závoj své máti Zimy,

rozhlédli se daleko do krajiny.

,,To leden je?!"

dí Led a Sníh.

Vždyť svět nevyzdobili!

Ani jeden z nich!

,,Princové moji, víc se nehádejte

a prosím s vločkami už dlouho nečekejte!"

Zavolali oba dva své milé oře,

vzali mě s sebou k Bukové hoře.

Roztáhli náruč a objali zem,

vykouzlili zimu pro radost lidem všem.

Já teda zimu dvakrát nemusim, takže pro mou radost možná úplně ne, ale všechno to bílo vypadá hezky. Jen by nemuselo bejt takový chladno.

Fotky pořízeny cca 13.-15.1 2014

Hezký den všem :)