Vamira | O Červené Karkulce

Obracím okvětní růžové plátky,

jako jemné knižní stránky,

hledám v nich příběh kapky rána,

hvězdy, kterou jsem z nebe znala.

Kam spadla jen, kde se skrývá?

Cožpak se slunci zalíbila?!

Usadila se do křídel motýla,

který ji snad sestrou nazývá?

Hle, příběh jiný mám.

Napsaný na stonce zelené trávy,

na listu osiky,

kam vpsaly ho vrány.

 Do lesa odešla Karkulka červená,

v jahodník klesla cestou znavená.

Tam mezi jedlemi, tam vlk ji zřel,

když lesem ptačí zpěv ozvěnou zněl.

Podrostem plíží se hlučně a tiše,

sleduje jak dívenka ze spaní dýše,

v tlamě jeho se ostrý zub blýsk,

co maso drásá, co pevný má stisk.

Tu stichl les, tu zmizel hlas,

Karkulku vlku na pospas,

nechal tu ležet, v jahodách snít,

lehký dech její vlku v uchu znít.

Tak onen strašný šelem král,

děvčátko bezbranné jemně vzal,

jak křehoučký to leknín na vodní hladině,

ni drápem, ni zubem neublížil dívčině.

Klaní se les, nevycházeje z úmlku,

spící Karkulce na vlku,

ovečce v suknu červeném,

únavou světa ztržené.

Nu diví se vzbuzená zívaje tomu,

že z lesa tu je, u babiččina domu.

Nepište si básničky na ruku - každý to bude považovat za tahák -_- a to je celkem k vzteku potom :D :D

Jinak básnička je z 2,5 básniček, který jsem si jen tak psala v hodině :)

Hezký večer/den :)

PS: omlouvám se holkám z ostatních blogů, nějak nemám na obíhání :(