Všechno je tak jasné a zamotané... 

Zase ta síť. Cítím jak se stahuje. Tikot hodin. Rudé oči plyšové žáby a nic.

Nemůžu ho chytit. Proudí kolem. Tiká hodinami.Přehazuje mi písničky v mobilu. Posouvá mraky dál po obloze jako by je za něčím posílal. Je to pasáček - my jsme ovečky,

Morning (Ráno)

Namaluj slovy nebe z hvězd,

písmeny pobídni květy kvést.

Písmeny vykresli celý svět

tu hlučnost měst,

větami obtáhni kontury obzoru - 

nebo ptačí zpěv,

když

V celek se spojují rozličná slova, trhají se a slepují znova a znova. Slovo je talisman, je to klíč k rozcestí - slovo je opium, meč slávy i neštěstí. A tak zkroucenosti našich vět -ač snad nevinné na pohled- dýcháme ušima a pijeme srdcem (ať už jsme křehká dívčina, či stáváme se vrásčitým starcem) buď nás hladí a nebo řežou, před světlem dne stejně neutečou.

Znáte to - máte uklízet, ale místo toho uděláte ještě větší bordel, protože jste přesvědčeni, že "to tady někde musí bejt". Tentokrát jsem sice nehledala výplody mé fantazie, ale něco jiného.... No a našla jsem obojí :D

Jako 1. tu mám něco, o čem jsem byla už asi třikrát přesvědčená, že jsem to ztratila - můj zcela 1.dokončený komix s názvem "Srdce Cisie" (ani nevim

Byla tu...

letním botám vytrhala jazyky

aby nezpívaly o slunci.

Uspala trávu

a odehnala slavíky

aby nevolali letní vítr.

Schovala barevné listí,

rybníky se k ní otočily zády

a řeka poslouchá jen na půl ucha.

Mráz je na polích jak na jevišti,

na zemi se třpytí roztříštěné Plejády.

Chodníky

Chci tě znát,

ale neptám se na jméno.

Je to jen identifikační kód.

Chci slyšet tvůj hlas - ale beze slov!

Chci rozebrat jeho tóny, hodí-li se do mých ód.

Chci vidět lesk tvých očí - na mě se nedívej!

Chci je spatřit v paprscích luny.

Chci vědět,jsi- li had, či mládě vlaštovčí.

Chci

Můžeš mít křídla,

ale chodíš po nohou.

Hladí tě tráva

s vůni malinového mýdla

a slavík s tichou pokorou,

ti pěje na cestu.

Smíš přecházet přes zlaté mosty,

ale brodíš toky.

Chladné vlnky mírní proud,

proplétají se mezi prsty, 

hlídají tvé kroky

až na druhý břeh.

Máš

*Ze soustředění LDO*

V daleké poušti,

tam, kam nikdy cestovatelé nedošli, neb okolí bylo sužováno písečnými bouřemi, byl malý stát, kde ještě stále vládli monarchové. V paláci žil vévoda se svou dcerou a služebnictvem. Jednou však se stala smutná věc, na velbloudu přijel posel a oznámil vévodovi a jeho dceři, že její nastávající manžel byl