I tak může končit pohádka...

*Ze soustředění LDO*

V daleké poušti,

tam, kam nikdy cestovatelé nedošli, neb okolí bylo sužováno písečnými bouřemi, byl malý stát, kde ještě stále vládli monarchové. V paláci žil vévoda se svou dcerou a služebnictvem. Jednou však se stala smutná věc, na velbloudu přijel posel a oznámil vévodovi a jeho dceři, že její nastávající manžel byl zabit, když povstalci napadli jejich palác.

Vévoda smutnil, dceru omluvil a do pokoje truchlit poslal. Sám potom s poslem do vinárny šel, aby svůj i jeho smutek vínem ztišil.

A princezna, teprve šestnáctiletá v pokoji seděla a snažila se samu sebe přesvědčit, že je to pravda. Že princ je mrtev a ona ho už v životě neuvidí. Nikdy. Nikdy víc prince neuvidí a bude si tak moci spokojeně žít bez toho namyšleného hlupáka - nebude se muset vdávat za chlapce, kterého nikdy nemilovala.