Obracím okvětní růžové plátky,

jako jemné knižní stránky,

hledám v nich příběh kapky rána,

hvězdy, kterou jsem z nebe znala.

Kam spadla jen, kde se skrývá?

Cožpak se slunci zalíbila?!

Tak jsem si řekla, že už jsem dlouho neměla v ruce tužku a že si něco nakreslím. Krásná podzimní krajina, že tak si stačí jen vybrat. Po chvíli jsem zjistila, že v mém okolí toho tolik zajímavého k výběru nebylo, tak mám prostě jen jeden obrázek. (mimochodem, ty prasata nejsou prasata ale ovce)

,,Usíná nahé borůvčí

Má barvu havranních křídel a ve vlasech hvězdný prach. Na rukou opium a v uších klid. Šeptem volá a tančí v kruhu, stínuje na víčka šedivou duhu. 

Smívá řasenku. Dýchá kyslík. Otevírá lebky a hraje si v nich jako v domečku pro panenky. Slony učí lítat. Nechává se chytat. Kyjem mlátí lidi do hlavy. Chová opice.

Po dlouhé době jsem doopsala jeden díl Zmatku/Chaosu, který už mám snad půl roku, možná dýl... Každopádně listování v sešitě za účelem najít místo, kde jsem přestala opisovat byla celkem sranda... a nutno ještě podotknout, že když jsem popisovala tyčový souboj T. a A. tak jsem úplně přesně věděla jak to myslím a jak to vypadá... teď tomu tak trochu nerozumim, ale budiž :D :D (konkrétně si třeba

- Tahle postava je snad desetkrát předělaná, protože původně byla strašně moc psycho/pak jsem psala o Lišce a pořád to bylo psycho a nakonec to je stejně smutný. A tak nějak mi teď došlo, že oba dva příběhy ( tenhle a ten o Lišce) mají takový částečně smutný konec... to je divný. A jsou krátký, ale to snad nevadí (zvláť tenhle je takovej moc useklej). Jen co bych

Obecně už znáte Vlaštovky a Jestřáby, jenomže tento svět nemá zábrany a tak kde se vzala-tam se vzala v temné lesy se zatoulala zrzečka s očima z lesního mechu co nemá tam svou vlastní střechu, nevidí ji kdo se dívá, jen když Větru k spánku zpívá. Vlaštovkám se nepodobá, nemají ji rády - nenosívá sukénky z lehké jarní trávy, tak tedy já Vám sem slovíčka metu co dají

Upřímně jsem si už nemyslela, že ve "Větáh beze slov" budu nějak pokračovat, ale když jsem včera neměla co dělat a už dřív jsem přemýšlela nad postavami, vzniklo toto :) Je to takové úvodní seznámení s postavami:

Nepověděla jsem vám o té Zemi moc, snad jen to, že se den

Na dlažbě zpívá ticho

a chlad kamenných schodů natahuje ruce,

chladí stěny a líbá vzduch,

který slunce sežehlo

v odpolední dení sloce,

již napsalo léto a červen, jeho věrný druh.

Dřevěnné nástěnky s papíry písmenek,

co se nehnou ani o vlas,

ale zkracují strasti z matematiky,

posouvají data písemek

a učitele

Všechno je tak jasné a zamotané... 

Zase ta síť. Cítím jak se stahuje. Tikot hodin. Rudé oči plyšové žáby a nic.

Nemůžu ho chytit. Proudí kolem. Tiká hodinami.Přehazuje mi písničky v mobilu. Posouvá mraky dál po obloze jako by je za něčím posílal. Je to pasáček - my jsme ovečky,

Morning (Ráno)