Po dlouhé době jsem doopsala jeden díl Zmatku/Chaosu, který už mám snad půl roku, možná dýl... Každopádně listování v sešitě za účelem najít místo, kde jsem přestala opisovat byla celkem sranda... a nutno ještě podotknout, že když jsem popisovala tyčový souboj T. a A. tak jsem úplně přesně věděla jak to myslím a jak to vypadá... teď tomu tak trochu nerozumim, ale budiž :D :D (konkrétně si třeba dost nedovedu představit jak T. podebírá tyč při útokou seshora, ale dejme tomu :D)
A překlepů je tam určitě požehnaně :D
,,Zuřivý boj,
musí probíhat,
v klidu"
Tami jako omámená došla k pítku a přejela po něm mokrým prstem. Najednou, jí to nepřišlo divné, ba dokonce se i usmívala, když mokrá čára vedoucí k jejímu prstu začala bíle jiskřit a měnit se v trhlinu. Nebránila se tomu, když se jí i dlaň začala rozpadat na stovky malinkých jiskřiček, které se pomalinku začaly ztrácet v oné trhlině. Pak i předloktí a celý zbytek paže, krk i hlava.
Úlekem odtrhla ruku od prázdné kašny. Vyděšeně se rozhlédla okolo, přičemž udělala pár kroků zpět.
,,Tami, málem jsi mě zašlápla".
S drobným výjekem Tami nadskočila, že jí podpatky o kámen zaklapaly jako kopýtka. Levá ruka jí vyletěla k srdci, měla dojem, že dostane infarkt..
,,CJ!" vykřikla rozzlobeně a zároveň s obrovskou úlevou. ,,A máš obrovský problém! jdeme hned domů!" sklonila se, aby vzala dívenku za ruku,ale ta se jí vyškubla.
,,Promiň, ale jak se chceš odsud dostat domů, když ani nevíš, kde jsi?" Cecille jí hleděla do očí a mluvila tak nevinně... Tami zvedla zrak nad tu malou černovlasou hlavičku a rozhlédla se okolo. Bylo to divné místo, které jí nahánělo hrůzu. Měla pocit, že domy se hýbají ba dokonce mají tváře, oči plné prázdnoty a ústa zkroucená do bezmocného úsměvu. Slyšela jejich nářek. Očima těkala z jednoho domu na druhý.
,,CJ" zašeptala, aniž by přestala pozorovat obrza za holčiččinými zády ,,Kde to jsme, ty to víš?"
,,Znovu" zavelela Akra.
,,Jsi tyranka" zaskučela Timsi a pokusila se narovnat. Místo toho ale jen bolestně sykla, chytla se znovu za pokrčená kolena a opřela se zády o zeď.
,,Tyranka?!" Akra protočila dřevěnnou tyč mezi prsty a namířila ji na Timsi ,, Chceš jít s námi, musíš se to naučit"
,,Nikdy jsem netvrdila, že-že chci jít s vámi" vydala ze sebe z posledních sil. Spotřebovala na to zbytky vzduchu ve svých plicích.
,,Řekla to ona" řekl nezaujatě Tobias. Seděl opodál na lavičce a držel před sebou knihu. Trochu to vypadalo, že ji má před obličejem jen proto, aby neviděl jak Timsi dostává nakládačku, ale podle toho, že byl duchem mimo, nejspíš ji opravdu četl. ,, To úplně stačí... víš, JÍ to stačí." Odložil knihu do klína a pohlédl na Akru, která se dívala na něj. Svěsila tyč a rozhodila rukama:
,,Fajn, to ale neznamená, že nepotřebuje výcvik. Navíc, potřebujem někoho, koho ještě Kyravel nezná"
Tobias pokrčil rameny a znovu si knihou zakryl výhled. Zaslechl, jak tyč zazpívala o dlážděnou zem, když ji Akra odhodila, a taky dívčiny kroky, když se k němu blížila.
,,Co to vůbec máš?" vytrhla mu knihu z rukou.
,,Karwenův deník." vydechkl Tobias a pozoroval jak Akra neomaleně listuje stránkami. Div že je neškubala.
,,Hm... Karwenův deník" zopakovala slova zhnuseně a zavřenou knihu mu pustila do klína. ,,Káárwenův deník!" rozhodila dramaticky rukama a svůj výstup podtrhla pohrdavě uctivým tónem ,,Kdepak jsi vyhrabal Káárwenův deník?" Znovu.
,,Tech toho,"řekl Tobias mírně ,,přeci jen je to můj brácha."
,,Jo, jasně, brácha," Akra došla zpět k tyči a sebrala ji ,,tvůj starší bratr. No tak Timsi! Do střehu! Dělej!" Místností se znovu rozezněl zvuk navzájem o sebe narážejících tyčí, když Akra na Timsi zaútočila.
,,Co proti němu máš?" vyjel Tobias i když odpověď dobře znal.
,,Co proti němu mám?" zasmála se a vyrazila Timsi jednoduchým výpadem tyč z ruky. Následně ji zvedla ze země a hodila Tobiasovi. Ten ji bez mrknutí oka chytil do jedné ruky, odložil deník na lavičku a vyšel k Akře. Protočil tyč mezi prsty a pak ještě jednou.
,,Ani si nepamatuju, kdy jsme spolu bojovali naposledy..." řekl klidně, načež se sokyně zeptala, jestli na tom záleží a zaútočila. Tobias její útoky vykrýval jednoduše za pomoci jen té jedné ruky, kterou tyč chytil, Akra držela tyč oběma a vší silou jí třískala o tu Tobiasovu. Vykryl jí ještě několik útoků a poté místo obrany uskočil a praštil Akru do pravého boku. Odskočila a zaujala obrannou pozici, Tobias ale neútočil, jen opět mezi prsty protočil tyč a v rotaci si ji předal z jedné ruky do druhé. Ona zvedla tyč nad hlavu a s bojovým křikem se rozeběhla proti němu, aby zaútočila shora. Skrčil se a podebral jí tyč tak, že ji potom mohl jednoduchým trhnutím Akře vyrazit z rukou. Poté namířil svou zbraň na soupeřku a pronesl: ,,Už si vzpomínám proč spolu nebojujeme," letmý úsměv ,,Já totiž vždycky vyhrál"
,,Moc si nefandi" odsekla a uraženě šla sebrat odmrštěnou tyč.
,,A jsi naštvaná, protože tě neučil Karwen"
,,Karwen, můj milý Tobiasi," sebrala ji a praštila jedním jejím koncem o zem ,, je jen namyšlenej tmavovlasej blb. Timsi?!" Podívala se na dívku znaveně se opírající o stěnu a hodila jí dřevěnnou zbraň. ,,Tady Tobias ti ukáže jak bojovat, já se jdu projít" Okamžitě postřehla prosebný Timsin pohled věnovaný Tobiasovi, který žádal o chvíli odpočinku. Akra už chtěla otevřít dveře, ale ty se otevřely dřív než se ona dotkla kliky. Za nimi stála jakási modrovlasá dívka asi o hlavu vyšší než ona, jež za ruku držela malou černovlasou holčičku v bílém rouchu. Ta držela kliku ode dveří a upírala na Akru svá modrá očka.