Vamira | Slova a věty z mých sešitů.

Tak jsem si řekla, že už jsem dlouho neměla v ruce tužku a že si něco nakreslím. Krásná podzimní krajina, že tak si stačí jen vybrat. Po chvíli jsem zjistila, že v mém okolí toho tolik zajímavého k výběru nebylo, tak mám prostě jen jeden obrázek. (mimochodem, ty prasata nejsou prasata ale ovce)

,,Usíná nahé borůvčí

Po dlouhé době jsem doopsala jeden díl Zmatku/Chaosu, který už mám snad půl roku, možná dýl... Každopádně listování v sešitě za účelem najít místo, kde jsem přestala opisovat byla celkem sranda... a nutno ještě podotknout, že když jsem popisovala tyčový souboj T. a A. tak jsem úplně přesně věděla jak to myslím a jak to vypadá... teď tomu tak trochu nerozumim, ale budiž :D :D (konkrétně si třeba

Obecně už znáte Vlaštovky a Jestřáby, jenomže tento svět nemá zábrany a tak kde se vzala-tam se vzala v temné lesy se zatoulala zrzečka s očima z lesního mechu co nemá tam svou vlastní střechu, nevidí ji kdo se dívá, jen když Větru k spánku zpívá. Vlaštovkám se nepodobá, nemají ji rády - nenosívá sukénky z lehké jarní trávy, tak tedy já Vám sem slovíčka metu co dají

Na dlažbě zpívá ticho

a chlad kamenných schodů natahuje ruce,

chladí stěny a líbá vzduch,

který slunce sežehlo

v odpolední dení sloce,

již napsalo léto a červen, jeho věrný druh.

Dřevěnné nástěnky s papíry písmenek,

co se nehnou ani o vlas,

ale zkracují strasti z matematiky,

posouvají data písemek

a učitele

Morning (Ráno)