- Tahle postava je snad desetkrát předělaná, protože původně byla strašně moc psycho/pak jsem psala o Lišce a pořád to bylo psycho a nakonec to je stejně smutný. A tak nějak mi teď došlo, že oba dva příběhy ( tenhle a ten o Lišce) mají takový částečně smutný konec... to je divný. A jsou krátký, ale to snad nevadí (zvláť tenhle je takovej moc useklej). Jen co bych

Obecně už znáte Vlaštovky a Jestřáby, jenomže tento svět nemá zábrany a tak kde se vzala-tam se vzala v temné lesy se zatoulala zrzečka s očima z lesního mechu co nemá tam svou vlastní střechu, nevidí ji kdo se dívá, jen když Větru k spánku zpívá. Vlaštovkám se nepodobá, nemají ji rády - nenosívá sukénky z lehké jarní trávy, tak tedy já Vám sem slovíčka metu co dají

Upřímně jsem si už nemyslela, že ve "Větáh beze slov" budu nějak pokračovat, ale když jsem včera neměla co dělat a už dřív jsem přemýšlela nad postavami, vzniklo toto :) Je to takové úvodní seznámení s postavami:

Nepověděla jsem vám o té Zemi moc, snad jen to, že se den

Na dlažbě zpívá ticho

a chlad kamenných schodů natahuje ruce,

chladí stěny a líbá vzduch,

který slunce sežehlo

v odpolední dení sloce,

již napsalo léto a červen, jeho věrný druh.

Dřevěnné nástěnky s papíry písmenek,

co se nehnou ani o vlas,

ale zkracují strasti z matematiky,

posouvají data písemek

a učitele

Všechno je tak jasné a zamotané... 

Zase ta síť. Cítím jak se stahuje. Tikot hodin. Rudé oči plyšové žáby a nic.

Nemůžu ho chytit. Proudí kolem. Tiká hodinami.Přehazuje mi písničky v mobilu. Posouvá mraky dál po obloze jako by je za něčím posílal. Je to pasáček - my jsme ovečky,

Morning (Ráno)

Namaluj slovy nebe z hvězd,

písmeny pobídni květy kvést.

Písmeny vykresli celý svět

tu hlučnost měst,

větami obtáhni kontury obzoru - 

nebo ptačí zpěv,

když

V celek se spojují rozličná slova, trhají se a slepují znova a znova. Slovo je talisman, je to klíč k rozcestí - slovo je opium, meč slávy i neštěstí. A tak zkroucenosti našich vět -ač snad nevinné na pohled- dýcháme ušima a pijeme srdcem (ať už jsme křehká dívčina, či stáváme se vrásčitým starcem) buď nás hladí a nebo řežou, před světlem dne stejně neutečou.

Znáte to - máte uklízet, ale místo toho uděláte ještě větší bordel, protože jste přesvědčeni, že "to tady někde musí bejt". Tentokrát jsem sice nehledala výplody mé fantazie, ale něco jiného.... No a našla jsem obojí :D

Jako 1. tu mám něco, o čem jsem byla už asi třikrát přesvědčená, že jsem to ztratila - můj zcela 1.dokončený komix s názvem "Srdce Cisie" (ani nevim

Byla tu...

letním botám vytrhala jazyky

aby nezpívaly o slunci.

Uspala trávu

a odehnala slavíky

aby nevolali letní vítr.

Schovala barevné listí,

rybníky se k ní otočily zády

a řeka poslouchá jen na půl ucha.

Mráz je na polích jak na jevišti,

na zemi se třpytí roztříštěné Plejády.

Chodníky