- Tahle postava je snad desetkrát předělaná, protože původně byla strašně moc psycho/pak jsem psala o Lišce a pořád to bylo psycho a nakonec to je stejně smutný. A tak nějak mi teď došlo, že oba dva příběhy ( tenhle a ten o Lišce) mají takový částečně smutný konec... to je divný. A jsou krátký, ale to snad nevadí (zvláť tenhle je takovej moc useklej). Jen co bych

Obecně už znáte Vlaštovky a Jestřáby, jenomže tento svět nemá zábrany a tak kde se vzala-tam se vzala v temné lesy se zatoulala zrzečka s očima z lesního mechu co nemá tam svou vlastní střechu, nevidí ji kdo se dívá, jen když Větru k spánku zpívá. Vlaštovkám se nepodobá, nemají ji rády - nenosívá sukénky z lehké jarní trávy, tak tedy já Vám sem slovíčka metu co dají

Upřímně jsem si už nemyslela, že ve "Větáh beze slov" budu nějak pokračovat, ale když jsem včera neměla co dělat a už dřív jsem přemýšlela nad postavami, vzniklo toto :) Je to takové úvodní seznámení s postavami:

Nepověděla jsem vám o té Zemi moc, snad jen to, že se den

V celek se spojují rozličná slova, trhají se a slepují znova a znova. Slovo je talisman, je to klíč k rozcestí - slovo je opium, meč slávy i neštěstí. A tak zkroucenosti našich vět -ač snad nevinné na pohled- dýcháme ušima a pijeme srdcem (ať už jsme křehká dívčina, či stáváme se vrásčitým starcem) buď nás hladí a nebo řežou, před světlem dne stejně neutečou.