Upřímně jsem si už nemyslela, že ve "Větáh beze slov" budu nějak pokračovat, ale když jsem včera neměla co dělat a už dřív jsem přemýšlela nad postavami, vzniklo toto :) Je to takové úvodní seznámení s postavami:

Nepověděla jsem vám o té Zemi moc, snad jen to, že se den

V celek se spojují rozličná slova, trhají se a slepují znova a znova. Slovo je talisman, je to klíč k rozcestí - slovo je opium, meč slávy i neštěstí. A tak zkroucenosti našich vět -ač snad nevinné na pohled- dýcháme ušima a pijeme srdcem (ať už jsme křehká dívčina, či stáváme se vrásčitým starcem) buď nás hladí a nebo řežou, před světlem dne stejně neutečou.