Úvod

Existují 3 světy. Zjednodušeně řečeno dobrý, zlý a ten něco mezi. V každém je to ale prakticky stejné, každá bytost má 3 já, takové to horší já žije v tom ,,zlém" světě. - Není zlý, jen lidé tu jsou mrzutí, nedodržují pravidla - zkrátka lidi s těmy vlastnostmi které řadíme mezi špatné. V tom ,,dobrém" světě je to úplně naopak, tam zase žijí lidé naprosto andělští, hodní,milí....atd. No a ten prostřední svět je ten,kde žijeme my. Svět povýšený nad ty dva ostatní,i když v něm není  tolik magie. V bytostech žijících v této domenzi se střetávají já z dvou již zmíněných světů a tvoří já úplně nové. Ta ,já" jsme....

MY

Marisa utíkala ulicemi města Gerety. Neměla by tu být - ale copak to vadí? Jí určitě ne. Dobré bytosti už jí odhalily, jenže pozdě, už zařídila své..... vlastně skoro. Musí najít druhou Marisu z Dobrého světa, jinak...ne, vyhnala tyhle myšlenky z hlavy - ona to dokáže, dokáže všechno když bude chtít  a byla na to hrdá, když už vypotřebovala tolik magické síly aby se dostala ke Knize Osudu tak to teď rozhodně nevzdá. Jedinou potíží byly Bílé stráže které měla momentálně v patách. Všechny světy vypadají stejně, takže najít Marisu by neměl být takový problém - jenže se ztratila. Jak tak utíkala,tak naprosto ztratila orientaci v ulicích. Jenže co by měla udělat? No jistě, mohla by se pomocí magie vrátit zpět do své dimenze,ale to by se nemohla 24 hodin vrátit a nebyla si jistá jestli má tolik času a do Lidské dimenze se sama nedostane ať by chtěla sebevíc. Na to potřebuje druhou Marisu... Ovšem mohla by se pokusit....mohla by zkusit telepatii, je v jejím světě,takže by to mohlo fungovat.

S vypětím všech sil (víte, utíkat a přitom se soustředit není zrovna moc jednoduché) podvědomě prohledávala město. Až narazila na svou vlastní sílu v prostoru. Neměla tolik magie aby se spolu mohly domlouvat,ale alespoň teď získala něco jako navigaci GPS, už se nepotřebovala orientovat,jen běžet tam,odkud cítila sílu Marisiny bílé aury. Nebylo to jistě daleko.. parkrát zahnula a už poznávala ulice okolí svého domu. Pokoj měla v přízemí rodinného domku, naštěstí měla její dvojnice otevřené okno a tak jím proskočila dovnitř.

,,Co to..."

,,Nemáme čas, neptej se"

Dobrá Marisa vyskočila celá udivená z křesla. Marisa ji chytla za ruce.

,,Soustřeď se,musíme do lidské dimenze.."

,,Ale proč..."

,,Neptej se proč, udělej co říkám" Z ulice už byly slyšet hlasy a korky Bílé stráže...

Náhle oběmi dívkamy projela vlna energie a v záblesku modrého světla zmizely z místnosti.....