7.díl
Upozornění o skutečném "Zmatku" v povídce jménem Zmatek xD
,,Černý list padá k
čerstvě vzrostlé jarní trávě
a
rozhání padající sněhové vločky
letním větříkem"
(mimochodem, nejsem si jistá, jestli 1.vysvětlovací kapitola obsahuje něco o tom, jak je to s průchodem tam a zpět..)
Zrzek se představil jako Tobias. Nabídl se, že Timsi provede po městě za podmínky, že se nebude moc rozhlížet a vnímat co vidí. Dívka si klepala na čelo, na co jí bude prohlídka, když si nemůže prohlížet? Nechala to ale být, přeci jen, byla ve "světě Chaosu".
Prohlídka byla hlvně proto, aby jí Tobias názorně vysvětlil a ukázal, co se tu stalo.
,,Takže uplyne půl roku než se budu moct za týden vrátit?" zamrkala nechápavě
,,Ano. Jedna změna času sem, druhá tam. Proto tu většina lidí zůstává nadobro a začíná tu nový život. Pomáhá nám svrhnout Kyravela a zachránit Měsíční národ. Jsou mezi nimi i naši."
Procházeli kolmo po rovnoběžných ulicích na druhíém konci města, než byla věž. Přes cestu jim přebíhaly žluté vyjící kočky v intonaci vůně česneku.
,,Co je to zač?"
,,Nehledej příčinu, ani důvod - akorát se z toho zblázníš. Prostě to neřeš"
,,Dobře" Proti své vůli se Timsi podívala na nebe. Měsíc rozpůlený ve dví a jedna z jeho tří částí se vznášela mimo zbylé čtyři. Chtěla už nahlas říct, že to přeci nedává smysl, ale to byl ten chaos. V hlavě se jí rojila nesmyslná slovní spojení, nebo věty složené z několika podstatných jmen stejného významu, nebo třeba zájmena s funkcí sloves a ....
V ulicích probíhaly fialové kamínky bez nožiček obuté do botek z červené oslí kůže a mlčivě zpívaly o křiku. Tmavé světlo stínilo žár ledových vloček, které se v této části města vznášely ve vzduchu. Bylo ale jasné, že žádná nikdy nedopadla na zem, protože ta byla plná sněhu.
,,Kde jsme teď?" vydechla Timsi, když si prohlížela rozteklé stavby z ledu, tvarované do statických tvrdých soch, které jim mávaly na cestu. Prázdné náměstí bylo plné ledových sloupů podpírajících zemi, opřené o tmavou oblohu.
,,Konají se tu naše schůze - je tu taková nadvláda chaosu, že by to nikdo nečekal, ale dávej pozor kudy jdeš"
Procházeli mezi sloupy a Timsi se dívala okolo. V každé škvíře mezi sloupy bylo něco úplně jiného! Čekala by, že když někde bude les, musí být jeho pokračování i v druhé mezeře, ale tak to nebylo. V jedné škvíře bylo jezero za temné noci a hned vedle slunečná mýtina.
Zahnuli do jednoho ze světů a sloupy zmizely. Byli najednou uprostřed místnosti se dveřmi na opačné straně a uprostřed byl velký hranatý stůl, který měl jen jednu nohu a to v levém dolním rohu. Okolo bylo šest židlí a když Timsi spočítala lidi, bylo jich osm. Posadili se taky.
,,To je ta nová?" kývla jedna dívka směrem k Timsi. Všichni v místnosti byli buď zrzci, nebo měli vlasy v různých odstínech hnědé.
,,Jo, to je Timsi, včera se tu objevila"
To už to byl den? čas tu skutečně běžel úplně jinak a slunce nevycházelo,ani nezacházelo... Krom jiného, to muselo znamenat, že už uplynul měsíc na Zemi.