5.díl Akra

Zjistila jsem dost blbou věc - přestává mi to jít. Jak mi to tenkrát šlo, tak teď žádnej nesmysl nevymyslim xD No, každopědně jsem se k tomu nemohla dlouho dokopat, ale teď si užívám že jsem sama doma...sice musim ráno brzo vstávat, takže chci co nejdřív spát...takže mi nakonec přijde jako štěstí, že je tohle vlastně jen dialog.... 

/obrázky vynechám, nechtěj se mi hladat, pardon/

,, Voda je

ušlechtilý kov, který se

těží na bodu

mrazu"

Vite- li kdy akde, není pro vás tento druh cestování problém. Akra s taškou přes rameno se vkrádala do knihovny na kraji města - sice byla hned vedle policejní stanice, ale kdo se dostal zpoza kovu, ten proklouzne všude navíc, za chvíli přece zmizí.

Knihovna. Knihy jsou srovnané podle abecedy, podle stáří, podle autora.... avšak každá kniha měla jiný žánr i vazbu. Akra měla namířeno do skladu - na místo, kde se tento řád mění v hromady a zaprášené police neuspořádáných bichlí. Proletěla okolo regálů s knihami a otevřela dveře.

Bílo,

namodralé světlo puklého měsíce, kašna a pokřivené stavby s rovným trojuhelníkovitým štítem o čtyřech rozích. Povzdechla si a nechala se magickou silou tohoto místa vtáhnout dovnitř a zabouchnout za sebou dveře. Jakmile se ozvalo bouchnutí, utíkala rchle ke kašně, protože vážně nechtěla potkat šotky, Omia ani jedničku, 25.hodinu se tu vždycky střídali na stráži, pokud měli někoho vyhlídnutého. Skočila do kašny a nechala sebou prostoupit celou konstrucki až ucítila pod nohama zem.

,,Akro!" Tobias vyletěl z lavičky ,,Akro, měli jsme strach!"

,,Ale prosímtě, byla jsem pryč jen pár dní!"

,,Týden!"

,,No vidíš! to přece není tak zlé ne?"

,, 6-8 měsíců Zemského času!"

,,Vážně?" vykulila s hraným úžasem oči ,, To by mě nenapadlo!"

,,Nelži, bylas na Zemi, hm?"

,,A?"

,,Víš co by se stalo, kdyby to Kyravel zjistil? Že mu zdrháme na Zem? Jeden svět v ohrožení je až až ne snad?!"

,,Už jednou jsem mu utekla přímo před nosem a vrátila se, no ne?"

Tobias si povzdechl a přátelsky Akru objal ,,Tohle mi nedělej" zašeptal jí do ucha.

,,Promiň, ale kdybych ti to řekla, zatrhl bys mi to!"

,,Samozřejmě!" Tobias znovu neúmyslně zvýšil hlas ,,Akro, jsi jedna z nejlepších, kdyby ses nedostala zpět, nemohli bychom čekat další pozemský rok na zimní čas až se budeš moct vrátit!"

,,Ale stálo by to za to" Akra vytáhla z tašky velký svazek balíčků a podala ho Tobiasovi.

,,Barva na vlasy??! Na co ti je barva na vlasy?" začínal nad sebou ztrácet kontrolu, měl co dělat, aby nezačal ječet ,, Jestli chceš být jako Měsíční, řekni si šotkům"

,,Šotkové tě pomatou! Tohle není trvanlivá barva, po pár umytách je pryč a my se tak můžeme dostat ke Kyravelovi on to nepozná, nepozná ani NÁS - na to je moc pyšný, on si tváře nepamatuje, ani jména, ten blbec třeba ani neví, že jsem mu frnkla!" Když pošleme nejlepší lidi, jednička je nepomate a ani pohled z věže ne, město známe i po řádění chaosu - vytvořily jsme ho, za dřevem jsou lidé, kteří ještě neztratili hlavu, není pozdě!"

Neměl odvahu se jí podívat do očí. Její hlas ho sice uklidňoval, ale její slova se mu nelíbila. Stále měl oči sklopené a prohlížel si balíčky s barvou. Jednu podruhé ji prohlížel, jenže pak...

,,....děláš si srandu?! Chceš přijít o očí huso?" Jemně ji praštil do čela a hodil po ní pytlíček s černou barvou.

,,Tobiasi, pochop to, někdo se musí dostat k luně a spojit ji. Odtud to nezvládneme, jen na (tohle slovo nějak nemůžu přečíst -) záři Šotků, někdo musí opravit měsíc."

*to záři šotků asi není co jsem původně myslela, v sešitš má ta moje "záře" 6 písmen, který nejdou přečíst a nenapadá mě,co to bylo (asi je na mě moc pozdě xD)

Tak dobrou lidi a hezkej víkend =D