Právě teď bych měla dělat něco úplně jiného, ale což, někdy to prostě musim přepsat. Popravdě s tou kratinkou jsem si minule dost zavařila protože ty další části jsou zase moc dlouhé... *dívá se znovu na obsah a rozhoduje se, že tu poslední část odstřihne a bude to krátká-dlouhá-krátká a další díl...*
,,Slunce půlnoc
rozzáří
měsíčním svitem"
orientace: +2 lidské roky od 1.dílu,
+3týdny měsíčního času
Tami seděla v jídelně a pročítala nějaký týdeník. Šarlot si vymyslela, že bude ohromná zábava přebarvit jí vlasy na modro a vzala to jako další bod svého dívčího večera. Jistě, Tami to mohla odmítnout a poslat je spát, ale uražená princezna tohoto domu byla to poslední co teď potřebovala. Naštěstí to nebyla trvalá barva, po pár umytích by měla být dole, ale každopádně teď si Tami chtěla vychutnat klidný večer. Usrkla trochu zeléno čaje ze šálku a otočila stránku v časopise, no vzhledem k tomu, že neměla chuť dívat se na tvář jakéhosi idola dnešní doby otočila urychleně na tu další.
Ozvala se nějaká dutá rána a následně upištěný holčičí smích. Povzdechla si, složila časopis na stůl a svižným tempem se vydala k Šarlotině pokoji, cestou ale letmo mrkla na hodiny - bylo pár minut po půlnoci a venku vytrvale pršelo, což samozřejmě nezjistila pohledem na hodiny, ale z okna.
,,Co to tu je?" zařvala, když uviděla na zemi plačící kamarádku Šarlot ,,Do postele a spát". Nakázala jim to už asi po osmé a nemyslela si, že by to tentokrát zabralo, ale opravdu už ji to přestávalo bavit. Napadlo ji, že by se cestou zpět ke svému čaji mohla podívat na CJ, a tak sešla do přízemí, aby ji navštívila v jejím pokoji.
,,CJ?" Zašeptala do tmy. Když se nic neozvalo a neslyšela ani přerývavý dech spící holčičky, zopakovala její jméno hlasitěji. Ani poté se situace nezměnila, no stiskla vypínač aby aspoň něco viděla, ale vlastně potom neviděla nic. Tedy, viděla ustlanou postel, uklizené hračky, což bylo opravdu nezvyklé, a okno bylo dokořán!
,,CJ" Vyděšeně se rozeběhla k oknu a vyklonila se ven. Do tváře jí okamžitě udeřil silný vítr a studená sprcha, zvláštní ale bylo, že koberec na kterém stála byl vcelku suchý. Muselo to znamenat, že okno není otevřené dlouho a tím pádem že ani CJ nebude daleko. Bez váhání vyskočila ven, což trochu uspěchala, protože na podpatcích se moc dobře nedopadá, a s očima přivřenýma před větrem a deštěm se pokoušela najít tu malou černovlasou holku, co teď vypadala jako Kleopatra.
Najednou jí před tváří prosvištělo něco zlatého, velkého asi jako saranče, které si pobrukovalo nějakou zvláštní melodii. Rychle před tím uhnula, ale záře onoho hmyzu ji přesvědčila o tom, že to není cvrček, a že to není ani světluška. Doprovázena čvachtáním se rozeběhla tam, kam TO letělo. Opět to na podpatcích nebyl nejlepší nápad, ale už byla celkem zvyklá - jednou hledala CJ v lese na skalách, chůva v této domácnosti musela být z ocele a ona tu pracovala už nejméně 5 nebo 6 let.
Hádala správně. CJ na sobě měla bílé roucho, zlatou čelenku a se skříženýma nohama levitovala pár centimetrů nad zemí, právě kolem ní se shromažďovaly ony prapodivné zlaté věci. Byla bosa, čistá a suchá, což se nedalo říct o Tami, vlasy jí navzdory krutému větru lehce poletovaly ve vzduchu, ty Taminy se lepily na tvář a crčela z nich voda. A to byla vanku chvíli. Ona "sarančata" se vznášela okol ní a zpívala jakousi zvláštní melodii, znělo to jako když Sirény lákají námořníky k útesům, ale ještě trochu zvonivější. Přiletělo jich ještě několik, úplně stejných a na to začaly všechy rotovat kolem dívenky, čímž ji začaly zvedat výš a výš. Tami se rychle vzpamatovala a rozeběhla se k ní ve snaze chytit ji a stáhnut zpět, ovšem jak to tak bývá, přiběhla právě včas aby promáchla vzduch pod jejíjma nohama. Spálila si tím ruku. Neměla tušení jak to bylo možné, ale byla popálená.
CJ se vznášela vstříc nebi a nevnímala, když na ni Tami volala, ani se nepohla. Zmáčená chůva sklopila hlavu. Děšť jí rozmazával líčení, takže teď vypadala asi jako mýval, možná oškubaná slepice. Podobně jako zahrada, zahradník měl právě dovolenou, ale i tak byla zahrada za dne určitě mnohem hezčí. Tulipány byly vysázeny tak, že shora tvořily starodávný znak rodiny, teď byly potlučené a spíš připomínaly nějaké moderní umění. Dokonale posekaná tráva teď byla jako močál a dokonce se zdálo že z opukové omítky začala slézat barva. CJina černá kočka klidně ležela v kaluži pod stromem a ptáci naštvaně poskakovali po prázdném pítku. Asi by jim ho měla naplnit...
Ale jak to vlastně bylo možné?!