Pořád čtu úžasné povídky jiných blogerů až jsem si vzpoměla, že u mě samotné to přepisovaní celkem vázne vzhledem k tomu, že tady ještě nemám 3.díl a v sešitě mám 8. (dokonce si už ani pořádně nepamatuju, o čem je děj ve 3-7 díle...ale myslim, že je to jen "vysvětlování"/ tudíž znalost předchozích dílů není až tak důležitá i když je fajn vědět, jaké postavy tam vystupují a jak a kdy se "tam" dostaly,ale vzhledem k tomu, že některé věci omýlám furt dokola/.......a vyzdvihování Akry - budu jí muset nšjak upravit, je strašný když si oblíbíte jednu postavu a uděláte z ní borku největší...)
a přišla jsem na to, jak se jmenuje to, když se k sobě dávaj nesmyslný slova!...a samozřejmě už jsem to zase zapoměla =/
Ale už:
" Zapomenout podstatné,
je nejjednodušší
způsob
jak si vše
Zapamatovat"
(i když, když teď tak koukám do toho sešitu... 2.díl 2/2, nebude od věci si připomenout i když, vlastně když už, tak celej druhej díl =/ ale myslím, že to není potřeba až tak moc..)
PS: Tehle díl jsem si evidentně co se týše "zmatku" dost užívala formou Egonyho xD a začínám zjišťovat, že krátký věty působěj fakt divně....
Zrzek měl pravdu. Během pár sekund tu byla vysoká blondýna v černém kimonu. Vzala ho za ruku a vykročila vstříc labirintu ulic a uliček, jeho táhnouc s sebou. Na horizontu se tyčila vysoká věž z bílého mramoru černě zářícího. Domy okolo se pohybovaly a zpívaly, na drátech elektrického vedení seděli papoušci a za komíny vyly kočky. Uchvátilo ho .... moment, ne! O tomhle přeci mluvil ten zrzek, nemůže tomu podlehnout - v hlavě se mu rojila slova, která se k sobě nehodila ani v nejmenším, nebo věty tvořené ze slov úplně stejného významu. Věty jen ze sloves, věty jen z přídavných nebo podstatných jmen - bylo to šílené! Musel si to urovnat v hlavě. Musel přemýšlet jako on sám a ne jako tenhle divný svět. Byl tu sotva půl hodiny a už ho tenhle svět začínal štvát, nejen, že skoro neměl ponětí kde je, nejen, že tu všichni mluvili v hádankách - ale ještě mu lezl do jeho vlastních myšlenek! Uklidnil se a rozhlédl se znovu, teď už ale s jistým nadhledem. Který blbec staví uprostřed města labirint? A žlutý kočky? Začal by se smát, ale myslel na klukovu radu a dělal jakože nic, předstíral, že ho to tu uchvátilo - ve skutenosti se ale svému okolí vysmíval. Bylo to až hloupé.
Blondýna ho dovedla až k věži a chytila se vyhasínajícího měsíčního paprsku. Jak to sakra dokázala?! Vyšplhali až k oknům a prolezli jedním z nich do velké místnosti, ze které když se letmým pohledem podíval zpět, uviděl venku místo namodralé noční oblohy prosklennou místnost ztrát nálezů a sochu Poseidona v pozadí. Městské muzeum.
Kamenné stěny a mramorová podlaha, na stěnách stříbřitě zlaté svícny rozpálené modrozeleným chladným světlem a nohy trůnů uprostřed tvořily psí hlavy. Moc se tu nerozhlížel - věděl, že tahle místnost má jistě čím překvapit, ale vůbec o překvapení nestál, I postavy na trůnech jen přelétl pohledem. Ny vyšším z nich seděla dívka s havraními vlasy a modrými krystaly místo očí. Na nižším dospělý muž taktéž s vlasy barvy tmy a stejně černými diamanty v očích. Přestože se Egony snažil si ho nevšímat, jeho pohled ho probodával skrz naskrz ostře jako dýka - ne nadarmo se říká, že diamant je nejdvrdší nerost - nutil ho, aby si ho lépe prohlédl, aby zkoumal každý jeho detail. Měl kůži šupinatou jako had, nebo ještě a chladný úsměv na tváři, plný hrdosti a namyšlenosti.... a zároveň smutku. Tvářil se jako smutné štěně a zároveň....
Blondýna Egonyho chytila a vysloveně ho odtáhla na druhou stranu místnosti, kde byly troje dveře - železné, z černého skla a dřevěnné, těmi ho blondýna dost hrubě poslala na druhou stranu. Jednoduše ho dveřmi prokopla a....
,,Ta mu dala"
,,Chudák, vidíš tu bouli?.... počkej, probouzí se!"
,,Máš pravdu - jak se jmenuješ chlapče?!"
Egony se posadil. Z čela se mu svezl chladný vlhký kapesník.
,,Slyšíš?" Naléhal nějaký ženský hlas, ale on byl stále nějak mimo. Musel si nejdřív vzpomenout, kde to vlastně je, ale.... nic si nepamatoval, poslední co, tak tvrdou ránu do hlavy o dveře.... kterými ho porokopla ta blondý na co... ho odvedla z náměstí s kašnou.... ze které zmizela Timsi s tí klukem který je předtím zachránil před krysou a...
,,Sakra!!" Jedna blondýna v černém kimonu - evidentně to nebyla ta, co ho tak šetrně poslala skrze dveře- naštvaně kopla do postele, na které ležel. ,,Taky mu hráblo! Co to má být? to už nemáme žádný pořádný..."
,,Ego...Egony, jmenuju se Egony"
Dostal ze sebe.
Kurňa = / koukám, že teda nic moc no, i kdyžm, asi se mi nechtělo podruhý všechno vypyisovat do detailu (i když, bylo to někdy vůbec do detailu?) Je to dost nudný xD
No, musim končit, než mě vyhoděj a nebo klekne zase net, takže čáu =D
PPS: tahle písnička se mi strašně hodí k "Zmatkové atmosféře" toho tajmena co se mi v tomhlwe díle vůbec nepovedlo ( i když...možná jsem to tam původně vubec nechtěla....